Hned jak jsem viděla první trailer, chtěla jsem ho. Jak jsem měla nový počítač, chtěla jsem ho. Jak šel čas, zapomněla jsem.
Ale teď už hraju!
Moje cesta ke hrám je vždycky tak trochu vtipná. Většinou si nikdy nezahraju ty, které bych opravdu chtěla a naopak se dostávám ke kouskům, které mi někdo musí strčit až pod nos, abych se o nich vůbec dozvěděla. A že jsou pak většinou excelentní.
To byl třeba případ Inside, na které jsem chtěla udělat trochu netradiční recenzi, jenže mi pořád leží jen z poloviny napsaná v notýsku. Třeba se k tomu jednou doberu - ale znáte podobné chtění.
Nicméně, o čem to konečně mluvim?


