SOMA - Nedívej se na něj!

11. října 2016 v 2:35 | Amia |  Recenze
Právě jsem dohrála SOMu.

Bezprostřední pocity?
Ty krávo. Ty krávo, ty krávo, ty krávo.

Naprosto absolutně nepochybně, kam se na to hrabou filmy. A i některý knihy!
Hra je zkrátka médium, které ovládáte vy. Na filmy se díváte a knihy čtete, představujete si a držíte v rukách ta písmenka. Hry ale jediné zprostředkovávají bezprostřední pocit, doslova jste součástí. VY jste ten hlavní hrdina, VY se nacházíte tam kde jste, to VÁM se to všechno děje. FP, pohled z první osoby ze všeho nejvíc. Ale to je o něčem jiném.


SOMA vypráví o Simonovi Jarretovi. Po autonehodě se léčí kvůli úrazu do hlavy a po neúspěšných pokusech souhlasí s novátorskou metodou. Jenže po skenu se neprobouzí v ošetřovně, ale kdesi v laboratoři. A kolem nikdo není. Tedy… žádný člověk.

SOMA je avizovaná jako horovka a v jistém smyslu je. Než se hráč aspoň trochu zorientuje je to dost děsivé. Nevíte kde jste, proč tam jste a jak se sakra dostanete zpátky domů.
Ono ani potom to není zrovna med. Opravdových příšer, těch, před kterými musíte zdrhat (jak už bylo v Outlastu: nemáte zbraň a ani schopnosti, takže zbývá útěk a schovávačky), moc není.
Děsivost není v příšerách. Vlastně, ta nejhorší přijde jako první a těm dalším a dalším je čím dál snadnější utéct.

Hlavně se jedná o filozofickou hru.
Soma znamená v latině tělo, ve slovníku najdete "somatický" jako vztahující se k tělu. Celou dobu se zabýváte tím, co nás vlastně tvoří? Co je to být člověk?
Znamená to lidské tělo, srdce a mozek, maso a krev? Nebo je to naše vědomí, co nás tvoří?

Jak postupujete hrou, tím víc dolehá celá myšlenka, leitmotiv. Čím víc do důsledku přemýšlíte nad předestřeným tématem (a jak dotáváte stále plnější obrázek toho, co se vlastně stalo), tím je to děsivější. Hrůznější.

Zajímavost: v průběhu hry můžete v jedné z kajut nalézt knihu Povaha identity (The Nature of Identity), pojednávají právě o tématu hry. Napsala ji jistá Pavlína Martinů, profesorka filozofie působící na Karlově Univerzitě)


Se Simonovým (vaším) postupem budou tyhle i podobné otázky zaznívat stále častěji. Problém je, žebudete dostávat stále nové a nové odpovědi.

Vážnost tématu ani v nejmenším nedusí hru. Dá se hrát tak, že postupujete pomalu, prohledáváte každou místnost a sami nalézáte (a potom i hledáte) vysvětlení, náměty i odpovědi. Nebo všechno proltíte rychle, užijete si záhadné a neobvyklé prostředí, sem tam nějakou tu příšeru a na konci budete mít dobrý pocit z trochu zvláštní a klidnější, ale i tak zábavné hry.
Tvůrcům se podařilo zkombinovat prvky hororu, kde nestraší lekačky na každém rohu, hlasité zvuky po podezřelém ztišení a potoky krve. Víc se budete bát kapající vody a nebo si tu příšeru budete skoro přát, protože kolem je už moc dlouho ticho a prázdno.
Filozofické otázky krouží na pozadí a vy si jich vlastně moc nevšímáte. Ale, pak přijde ten konec…

Konec je… komatózní. Po tom všem přijde takový, který sice čekáte, ale scéna, při jaké se nakonec odehraje, vás dostane do kolen. Ještě níž, zůstanete zhroucení na podlaze a zírající na monitor.
Oba konce jsou vyvrcholením. Každý svým způsobem a oba doznívají* ještě hodně, hodně dlouho.

Hodnotím jenom příběh, já vím. Příště, s další hrou se možná dostanu i ke grafice a gameplayi. Ovšem, znáte ty filmy, kdy je vám špatná kamera a přebasovaný zvuk úplně jedno, protože prostě příběh? Nebo styl psaní je jak od prvňáka, ale prostě ten příběh?
Tak SOMA. Tradá.


* V mém případě budou, dohrála jsem sotva před půl hodinou. Ale jsem si tím naprosto jistá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Skoro první opravdová recenze na hru. Pomozte mi je vylepšit, prosím. Recenzi si představujetete...

Kratší. 0% (0)
Techničtější - grafika, gameplay, požadavky na počítač, plusy mínusy... 66.7% (2)
Víc přesvědčivou: proč si ji mám zahrát já, ne jaká je 33.3% (1)
Jiná odpověď (v komentáři) 0% (0)

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 25. října 2016 v 15:17 | Reagovat

Recenze se mi moc líbí, hru si ručitě někde seženu, díky za tip

2 Zlomenymec Zlomenymec | E-mail | Web | 5. listopadu 2016 v 23:41 | Reagovat

Mě tenhle typ hry moc nebaví hrát, ale baví mě koukat, jak to někdo hraje :D Jestli tě bavilo tohle, tak by tě mohl bavit i Alien: Isolation, i když tam není žádný filozofický podtext...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama