Jak ten Lazar

22. srpna 2016 v 19:24 | Amia |  Prázdná sláma
Jen vzácně nastává chíle, kdy si sama přeju spát.

A vlastně jen tehdy, kdy to nejde. Jako třeba dneska v noci, kdy jsem naspala celkem asi tak tři hodiny, i když jsem se o to pokoušela od deseti večer až skoro do sedmi. Pak už jsem neměla tu trpelivost.



Znáte ten otravný pocit při nemoci, kdy všechno bolí, nemůžete dýchat a vy proti tomu nemůžete absolutně nic udělat? Zaspat to, jedině, jenže spánek nepřichází. (Asi s tím má co dělat to dušení se. Ale jenom možná.)

Bývám nemocná nepříjemně často, alespoň mám ten dojem. Zlepšilo se to po změně jídelníčku, už nejsem unavená víceméně pořád. Chřipečka se silou útočícího buldozeru stejně přišla - hajzl se naučila, že jsem se naučila ji včas poznat. Zřejmě.

Ze všeho zlého si ale musíme vzít to dobré, že? Aneb, mám čas napravit své psací resty!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama