29. dubna 2016 v 0:12
|
Rojí se tolik pomluv, brblání proti a nadřazených úsměvů, že už mi z toho začíná hrabat.
Kdy se vysoká škola stala skoro synonymem flákačství, zbytečnosti a odsouzeníhodnosti?
,,Prorazit můžeš i se základkou!"
Začala jsem si toho všímat v době, kdy byla ta moje vražděna. Tolik komentářů od lidí, co vysokoškoláky označovali za flákače, kterým se ještě nechtělo makat, tak se šli zašít na vysokou. Tolik označování vysokoškoláků jako blbců, kteří neumějí pracovat a tak se potřebují odklidit na školu, protože nic jiného nezvládnou. Tolik přezíravého žbrblání o lidech, kteří vydělali miliony jen se základkou.
Jděte do píči!
Miliony vydělali tak čtyři záklaďáci na světě. Zbytek popelaří, vozí cement a dělá uklízeče.
Profily těch, kteří jsou dnes milionáři, i když nedokončili střední nebo na ni vůbec nen

astoupili, jsou o výjimkách. Je to oslava těch, co dokázali hodně s málem, slouží jako inspirace a zaslouží si obdiv.
Pořád jich je ale zatraceně málo, vezměte si, kolik jich je. Několik desítek z těch 7 miliard lidí na planetě? Veškeré bohatství vlastní kolem 4% populace, z toho těch "milionářů se základkou" není ani desetina procenta (a to nepočítám milionáře sportovce).
Vysoká škola, pokud za něco stojí, není procházka růžovou zahradou.
Musíte tam chodit (protože vám tam podají informace, bez kterých se neobejdete, ne kvůli docházce), musíte se učit a v dnešní době do toho musíte i pracovat, protože praxe a protože prachy.
Moje škola byla kurva těžká a kdybych se sakra nesnažila, tak nevydržím ani semestr.
I takhle mi dva vyučující nezávisle na sobě řekli, že je zřetelně vidět, že nemám takový základ jako spolustudenti gympláci.
,,Když už, tak státní, ať to za něco stojí"
Další věc, kterou mnozí považují za jasný důkaz naprostého břídilství: soukromá. Zbytečnost, tam jsou "studenti" na dovolené!
Aha, jasně. Jenže víte co?
Platila jsem si za informace, ne za titul.
A nejsem jediná. Že jste slyšeli o jedné škole, kde je to s tím placením trochu podezřelý, neznamená, že je to tak všude.

Je toho hodně, co bych mohla říct a rozhodně se mi to nevejde do jednoho článku.
Už mě zkrátka sere, jak na mě lidi se odřenejma ušima ze střední dělají ramena, že jsem nemakačenko co se válí s nohama nahoře a před zkouškou si dvakrát přečte A4 s popiskem.
Jenže já na "ten podplacenej papír" musela tvrdě makat. Padlo na něj hodně probděných nocí, zoufalých breků, shánění materiálů po všech čertech, chvil blízkých infarktu a prodírání se množstvím knih, které jsem musela (po)znát.
Mám za sebou hodně tvrdé dřiny a pokud mi ještě někdo přezíravě oznámí, že vysokoškolští studenti jsou vlastně méněcenní, tak už ho asi vážně zkopu.
Hmmmmm, tolik rozhořčení. A právem.
Lidi nejradši poučují o věcech, které sami moc dobře neznají, zdá se mi. Ale zato jsou o své pravdě přesvědčeni do morku kostí.
Ale víš, nejsi jediná. Akorát já se už nijak netajím s faktem, že hodlám setrvat na akademické půdě co nejdéle to půjde a nemám z toho naprosto žádné výčitky. A neváhám to vmést do obličeje každému, kdo by se jen pokusil žvanit o mém bezcenném, neužitečném a příživnickém počínání.
Takže ti přeju pevné nervy. Vím svoje