23. února 2016 v 12:43
|
Pozor na to, co můžete zahlédnout v cizím okně
Bestseller, který chytne a nepustí, ani nevíte jak. Což je docela dost, trpím totiž syndromem "S bestsellerem na mě

nechoďte".
Hawkins, Paula. Dívka ve vlaku. Ikar, Praha: 2015
Rachel je nešťastná žena, kterou z celého dne baví vlastně jen jízdy vlakem. Pozoruje svět kolem sebe a představuje si. Z toho vystupuje zejména Jess s Jasonem, mladý pár, který splňuje její představy o dokonalém páru. Každé ráno a večer je vidí z oken vlaku, když ten na chvíli zastaví před jejich domem.
Jednoho dne se ale v novinách dočte, že Jess, jak si ji sama pro sebe pojmenovala, se pohřešuje. Rozhodne se pomoci a právě od toho okamžiku se klubka osudů začínají přemotávat.
Kniha je rozdělená mezi tři vypravěčky. Každá má svůj vlastní úhel pohledu, jedna z nich se navíc retrospektivně vrací. Nijak daleko, celý příběh se odehrává v létě roku 2013.
Vlastní pohledy dělají ze všech tří svým způsobem nespolehlivé vypravěčky, což se ale plně ukáže až ke konci. Zezačátku se zdá, že nespolehlivou je pouze alkoholička Rachel, které se vzpomínky zamlžují nebo je úplně ztrácí.
Osudnou sobotu, kdy Jess zmizela, má celou ztracenou ve tmě a spolu se čtenářem se snaží přijít na to, co se vlastně stalo.
Děj je vlastně banální a stále se točí kolem jednoho místa. Autorka na začátku nastíní postavy a pak je nechá pohybovat se na omezeném prostoru. I vlak jezdí jen z Ashbury do Londýna a zpět, uzavřený prostor s přesně danou dráhou, ze které se nemůže odchýlit.
Motiv vlaku také spojuje všechny tři vypravěčky, i když pro každou znamená něco jiného. Pro Rachel spojení s její minulostí, u Jess funguje jako symbol odjíždění, svobody, cestování a Anna jej nenávidí.
Jess s Annou se navíc nehnou z oblasti ohraničené oknem, ze kterého Rachel v polovině své cesty vyhlíží a do které posléze sama vstoupí.
Dívka ve vlaku je skutečně thrillerem, ve kterém nevíte, čemu věřit. Dokonce ani vlastním pocitům, i když si totiž na začátku vytvoříte sympatie k jedné z vypravěček, postupně se ztrácíte v tom, které fandit. Co je vidět na první pohled není vždy pravda.
Za své problémy si mohou samy, jenže všechny k tomu dohnal pochopitelný důvod.
Nahlížení cizím lidem do oken může být nebezpečné.
Není to ani půl hodina, co jsem přemýšlela, jestli se pustit do čtení téhle knížky nebo ne. M. ji totiž nechala válet na pohovce než šla spát. Zavrhla jsem to, protože nedůvěřuju literatuře, která mě z plakátů pronásleduje při cestách metrem, ale tvůj článek asi beru jako znamení.
A navíc se ráda dívám do cizích oken