Sběratel kůží : Jeffery Deaver

3. března 2015 v 10:28 |  Recenze
Jelikož detektivka jako knižní žánr je pro mě přeci jen trochu novinka, co nejvíce tomu přizpůsobím své subjektivní hodnocení.


Deaver, Jeffery. Sběratel kůží. Přel. Jiří Kobělka, nakladatelství Domino, Ostrava 2014.


Jeffery Deaver se nejvíce proslavil svou detektivní sérií s kriminalistou Lincolnem Rhymem, ani mimo ale rozhodně nezahálí. V současnosti už má na kontě 23 románů, z toho jsou dvě série.
Zatím poslední kniha s tímto hrdinou, který vyšel minulý rok je už jedenáctou knihou, přičemž ta první vyšla v roce 1997. S Lincolnem se tedy čtenáři setkávají už dlouho.



Zajímavé se mi zdá především to, že první díl byl i zfilmován. Deaver se o tomto zpracování poté vyjádřil v tom smyslu, že to byla chyba a tu už rozhodně nikdy neudělá.
Minimálně ve Sběrateli kůží je poznámka, že za Rhymem chodili novináři a přemlouvali ho, aby jim poskytl práva na zpracování jeho příběhu. On je vždy rázně odmítne, protože se mu to zdá strašně hloupé.
Nemůžu vědět, jestli to tak autor zamýšlel, ale mě to pobavilo.

Sběratel kůží tedy vypráví o geniálním kriminalistovi Lincolnu Rhymovi. Tentokrát se svou kolegyní Amélií Sachsovou chytají sadistu, který své oběti otráví a nechá je v bolestech zemřít.
Navíc se zjevně inspiroval zločincem, který neporazitelné duo původně spojil - Sběratelem kostí. Ale jak už je v Deaverových knihách zvykem, ne vše je úplně tak, jak se na první pohled zdá.

Jako první musím velmi vyzdvihnout obálku. Na rozdíl od originální americké uhodí do očí a vy prostě musíte vědět, co je to za knihu. Pokud už neznáte autora, samozřejmě. už poměrně dlouho jsem neviděla tak zdařilou.

Příběh vás hned ze začátku chytne a prostě nepustí. V poslední třetině už ale zřejmě chytá křeč do prstů, protože mu začnete vyklouzávat.
Nejpůsobivější zvrat přijde ve dvou třetinách knihy a další nebezpečenstva už působí příliš nadneseně a zbytečně. Na každý pád, Deaver má román přímo geniálně promyšlený. Dávkuje informace přesně tak, aby si čtenář utvořil vlastní úsudek a věděl pouze to, co autor chce, aby věděl. Každá stránka vyjeví něco nového a ať zrovna sledujete Rhyma nebo Sběratele, nudit se rozhodně nebudete.

Protože jsem žádný jiný Deaverův román nečetla, předpokládám, že mi unikly nějaké ty souvislosti se Sběratelem kostí. Pro pochopení románu jsem je ale nepotřebovala.
I postavy byly dobře uchopitelné a snadno si získaly sympatie. Charaktery obecně jsou vážně dobře propracované. Ani Sběratelovy oběti, přestože je známe doslova jen pár stran, nejsou ploché. I na omezeném prostoru, který jim byl dán, se stihnou rozvinout a jejich osud vám není lhostejný.

Konečný verdikt by asi zněl, že kniha je čtivá, postavy vám přirostou k srdci a budete hořet zvědavostí, co je dál. Jen ten úplný konec se už trochu táhne.
Připomnělo mi to jakýsi rozhovor se Stephenem Kingem o jeho knize Svědectví (nebo možná předmluva téže knihy?), že jako známý spisovatel si mohl dovolit dát do příběhu vše, co chtěl a nebyl nucen škrtat. Poslední třetina Sběratele kůží mě na to nutila myslet opravdu intenzivně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scribbler Scribbler | Web | 10. března 2015 v 20:08 | Reagovat

Hezká recenze, možná bych si Sběratele kůže taky mohla přečíst, ale detektivky nejsou obvykle moje oblíbený druh literatury, tak ještě uvidím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama