Pravý chlap? Moderního, prosím

19. dubna 2017 v 21:11 | Amia
Mohla bych publikovat. Ale tenhle je blbej. Ale.. vzal to čert

"Praví muži smrdí a pijí pivo"
"Hm. A co kdybyste se prostě cítily fajn?"

V pravidelných intervalech se objevují články o tom, že muži už nejsou muži a ženy už nejsou ženy. Emancipace je sice fajn, ženská ale nemůže najít pořádného chlapa, protože se sama stala chlapem.
Hm. A co kdybyste prostě odhodily tohle nesmyslné přemýšlení a otočily samy sebe?

 

Vánoce!

24. prosince 2016 v 7:00 | Amia
To přece musí být, bez vánočního článku jako by blog nebyl :)

Takže vám všem přeji nádherné prožití vánočních svátků:
kopu dárků pod stromečkem (a žádná zklamání)
výborné jídlo (ale bez přecpání)
setkání s rodinou (pokud o to stojíte)
radost z vašich dárků jiným (jestliže jste špatné nekupovali úmyslně)
ať vám magie dne vykouzlí úsměv na tváří (v případě, že už nejste ve cvokhausu za neovladatelné veselí)

Prožijte Vánoce, jak si přejete VY! :D

Dishonored

21. prosince 2016 v 1:24 | Amia |  Recenze

S Corvem na smrt a zas zpět

Po čtyřech letech od vydání a začátku prodeji druhého dílu jsem dohrála Dishonored. Mám jen... lehounké zpoždění.

(Zato plním předsevzetí doplnit si vzdělání: pořídila jsem si Fallout, sice nejnovější, ale je to Fallout. Teď ještě přesvědčit počítač, aby ho spustil)

Po dlouhém začátku a odmlce jsem se ke hře vrátila a tentokrát ji dokončila celou.
První část má jednoduchý scénář, zabijí vám královnu a vy jako její strážce podstupujete martyrium za účelem ji pomstít a očistit své jméno. Protože obviněn z její smrti jste vy. Narativní klasika.
Naštěstí se najde pár věrných, kteří vám pomůžou utéct z vězení a pak už můžete vesele likvidovat jednoho zrádce po druhém.

 


O ničem a o fanfikcích

16. prosince 2016 v 17:44 | Amia |  Prázdná sláma
Vánoce se blíží, sníh nikde a já jsem strašlivě unavená. Strašně bych chtěla napsat nějakou recenzi - poslední dobou jsem přečetla spíš odborné, nebo už dávno staré. Takovou První od Cass Ciery, jsem v půlce Zvoníka od Matky boží (hodně popisu, který byste si tak skvěle vychutnali... kdybyste nebyli právě unavení), na posledních stranách Katyně se mi rozbila čtečka. A vlastně jo, čtu hodně fanfikcí.

Svět je jen naší představou

27. října 2016 v 21:49 | Amia |  Prázdná sláma
Nadpis bych poopravila. Svět je souhrn našich představ, strachů, přání a myšlenek. Je fascinující, jak i jen jedna drobná událost nebo dění na malém prostoru (jedna vesnice, čtvrť města) je viděná a prožitá tolikrát. Skoro tolikrát, kolik ji vidělo lidí.

I když vezmeme téměř totožné zážitky jako jeden, pořád se můžeme lišit neskutečným způsobem.

Pro mě je svět v podstatě dobrý. V počítači mi leží třístránkový elaborát s tématem, že věřím (cizím) lidem. Kamarádi a známí mě nazývají naivní, nevinnou a občas i hloupou. Jenom proto, že nedovedu uvěřit, když mi vyprávějí o někom, kdo se chová záměrně hnusně nebo dokonce hází ostatním klacky pod nohy.

SOMA - Nedívej se na něj!

11. října 2016 v 2:35 | Amia |  Recenze
Právě jsem dohrála SOMu.

Bezprostřední pocity?
Ty krávo. Ty krávo, ty krávo, ty krávo.

Naprosto absolutně nepochybně, kam se na to hrabou filmy. A i některý knihy!
Hra je zkrátka médium, které ovládáte vy. Na filmy se díváte a knihy čtete, představujete si a držíte v rukách ta písmenka. Hry ale jediné zprostředkovávají bezprostřední pocit, doslova jste součástí. VY jste ten hlavní hrdina, VY se nacházíte tam kde jste, to VÁM se to všechno děje. FP, pohled z první osoby ze všeho nejvíc. Ale to je o něčem jiném.

Planet of the Eyes

30. září 2016 v 22:46 | Amia |  Recenze
Právě jsem dohrála drobnou hračičku Planet of the Eyes.

Jedná se o indie hru z dílny Cococucumber. Že jste o nich nikdy neslyšeli? Nevadí, já předtím taky ne.

Arkáda/skákačka na neznámé planetě, kde se klasicky musíte z bodu A dostat do bodu B. Vizuálně nádherná drobnůstka na hodinu až dvě, podle toho, jak rychle vyřešíte hádanky a jak moc se budete zdržovat obdivováním krajiny.

S malým robůtkem jste se právě vyvalili ze ztroskotané lodě (ve které zahynula veškerá posádka, ale to se ve vesmíru stává. Stejně se s vámi nikdo z nich nebavil, takže je vem čert) a před vámi je celá planeta, čekající na prozkoumání. Nebo spíš dostat se na místo, kde vás vyzvedne záchranná loď.
Jak kde kdy a co, nechme stranou. Jde s zkoumat!

Everest - proč stoupat na hory

14. září 2016 v 23:47 | Amia |  Prázdná sláma
Díkybohu, že jsem si komentáře nečetla před puštěním snímku, protože by mi to notně zkazilo náladu.

Aneb, zase jednou nehodnotím film, ale myšlenku, na které je založen. I když až ve druhé vlně.
Ta první je památka na 8 lidí, kteří v moderní době zemřeli na Everestu ,,v jednom tahu", v noci z 10. na 11. máje 1996.

Spousta lidí svůj komentář uvedla nebo zakončila prohlášením v tom smyslu, že s postavami soucítit nemohou, jelikož jsou to debilové. Na tu horu lezli dobrovolně, tak co si stěžují? Navíc manželka jednoho z nich je těhotná, no prostě totální sobec a píčus!
(,,Píčuse" jsem převzala)



Den nezávisloti: Nový útok

10. září 2016 v 0:14 | Amia |  Recenze
Druhý Den nezávislosti... není nic moc

Slavný film z roku 1996 dlouho neměl mezi katastrofickými konkurenci. Vzniklo na něj i dost parodií a byl mnohokrát zmiňován. Je proto pochopitelné, že na něj o 20 let později vzniklo i pokračování. A jak asi každý očekával, zdaleka se neblížilo svému předchůdci.


Hry!

5. září 2016 v 2:36
Dneska už snad nikoho nenapadne, že videohry jsou jen pro kluky a muže v zastydlé pubertě, podporují násilné chování, působí anti-společensky a i kdyby byl kluk normální, postupně z něj udělají uhrovitého geeka neschopného promluvit s holkou.
Nebo snad jo?

K videohrám jsem poprvé přičichla v sedmi letech, kdy mi táta přivezl mou první. Tehdy s růžovým obalem (určitě to bude pro holčičky!) a byly to vlastně jen jednoduché puzzle, pouze ve virtuální podobě. Moc jsem si tak jako tak nezahrála, dostat se k počítači jako nejmladší dalo dost práci (v podstatě jsem musela vychytat dobu, kdy jsem byla s mámou sama doma).
Těsně po ní následoval Hocus Pocus, a na ten už jsem se do boje o počítač zapojila. A šlo mi to!
(Asi proto, že D. chvíli uspokojovalo koukat mi přes rameno. A že já byla ochotná se po kolech střídat. No co, člověk vezme zavděk tím, co se nabízí.)

Kam dál